Moje první kroky na cestě abstinence

V den, kdy jsem opouštěla léčebnu, jsem neměla vůbec představu, jaký bude můj nový život. Snad jediné, co jsem věděla s jistotou bylo, že se ze všech svých sil budu snažit udržet si svoji abstinenci, ke které jsem se tak tvrdě dopracovala.

Předpoklady jsem pro to měla. Léčebna mi ukázala správný směr, vyzbrojila mě na cestu teoreticky, ale praxe, ta už byla jenom a jenom na mně.

Po pravdě se mi domů nechtělo. Vždyť v léčebně jsem strávila několik měsíců, které daly základ mému novému životu bez alkoholu. Dávala mi pocit bezpečí a měla jsem tam okamžitou podporu, pomoc a pochopení. To všechno mi teď bude scházet.

Sice jsem byla na sebe hrdá, jak jsem ten pobyt v léčebně zvládla a léčbu s úspěchem dokončila, ale hnízdil ve mně strach z toho všeho, co mě od nynějška čeká. Tam venku. Za branami bezpečí léčebny.

Nový život bez jediné kapky alkoholu, obavy z reakce okolí, rodiny, přátel, zakořeněné návyky, v minulosti oblíbená místa a zažité rituály a hlavně nástrahy všudypřítomného alkoholu.

Trápila mě otázka “Jak já to tam venku jenom zvládnu? Sama bez bezpečí a pomoci léčebny?”

V den, kdy jsem odcházela z léčebny, jsem stála na prahu svého nového života. A přede mnou velká neznámá.

---

Boj sama se sebou a svým okolím

Každý začátek je těžký, zvláště, když se začíná něco zcela nového.

A přesně takový byl ten můj.

Mylně, snad až naivně, jsem si myslela, že všichni kolem mě, moji blízcí a přátelé, mě budou na mojí cestě abstinence bez námitek podporovat, jelikož vědí, jak těžké to pro mě musí být.

K mojí smůle jsem se v tom hluboce pletla. Jejich reakce byly překvapivé, někdy k pláči a jindy až nepochopitelné.

Byli tací, kteří bez mrknutí oka přistoupili na moji žádost o zdržení se užívání alkoholu v mojí přítomnosti a já věděla, že se o ně mohu opřít a v případě potřeby se na ně obrátit. Setkání s nimi bylo vždy velmi povzbuzující, jelikož jsem věděla, že mě mají rádi a jde jim o moje dobro.

Pak byli druzí, kteří mě možná také mají rádi. Ti si, na rozdíl od těch prvních, informace o mojí abstinenci, rizicích a krocích, které musím dodržovat pro zajištění mého bezpečného života, sice se zájmem vyslechli, ale tím to skončilo. Jejich životy pokračovaly dál beze změny. Taky proč ne? Jich samotných se to netýkalo.

A pak byli další, kteří reagovali pro mě nepochopitelně. Prostě z nějakého důvodu se mnou přerušili všechny vazby. Ptala jsem se sama sebe PROČ? Snad proto, že bych s nimi už nedokázala držet krok a nebyla by se mnou ta správná zábava. Nebo možná proto, že si po vyslechnutí mého příběhu sami sobě přiznali, že jejich konzumace alkoholu není asi až tak v normě a neradi by, aby je někdo kritizoval či moralizoval.

Tak či tak, svých příznivců a podporovatelů na mojí cestě abstinence si nesmírně vážím a mám je moc ráda. Těch, kteří to nemohli zpracovat a odešli z mého života, mi líto není. Svým odchodem udělali místo druhým, kteří mě berou takovou jaká jsem.

---

Návrat domů, kde jsem se cítila jako cizinec

Když jsem se vrátila nadobro domů, připadla jsem si jako u někoho na návštěvě. Jako naprostý cizinec. Po dobu mojí několika měsíční nepřítomnosti bylo vše v režii mého partnera.

A mně trvalo dlouhou dobu, než jsem se aklimatizovala a sžila se s režimem naší domácnosti a hlavně mým partnerem.

Nebylo to snadné a já si kolikrát říkala, jestli to má vůbec cenu v tom vztahu zůstávat, když mě můj nejbližší člověk nechce nebo nemůže pochopit.

Byla jsem jiná, možná divná, nadopovaná teorií z léčebny a všechno jsem hodlala zavést do praxe.

A partner se také změnil. Prožil si se mnou, za dobu mého temného období, spoustu trápení. Chtěl mi pomoci, ale po svém.

Docházelo ke střetům a hádkám a on nebyl ochotný na některé změny přistoupit.

Nakonec jsme dohodli na jakémsi kompromisu. Suchá domácnost byla jasná. Jinak by to ani nešlo.

Z mojí strany jsem akceptovala jeho občasné výlety za alkoholem. Protože, jak prohlásil „on abstinovat nebude“. A on zase přistoupil na to, že v případě, že půjde na takovýto výlet, bude spát ve vedlejším pokoji.

Postupem času jsme jisté kroky přidávali nebo ubírali, podle situací, které nastaly.

Nyní mám domov, ve kterém se cítím opravdu spokojeně a bezpečně, a partnera do pohody i nepohody. Vycházíme si vzájemně vstříc a pokud nastanou nějaké situace, které by mohly ohrozit mě, náš domov nebo naše soužití, rozumně to probereme.

A jelikož dnes už jsem někde jinde, mám za sebou velký kus cesty, znám svoje hranice a umím si říct, když mi něco vadí, řeší se mi to daleko snáz.

---

Uvědomila jsem si, že lidi kolem sebe nezměním

Když už jsem byla na svojí nové cestě abstinence nějaký ten měsíc a moje kroky byly jistější a jistější, pozorovala jsem, že už i moje skalní fanoušky a podporovatele přestalo pomalu a jistě bavit hrát si na abstinenty v mojí přítomnosti.

Začali se vracet zpátky ke svým životům a svým rituálům se sklenicí alka na stole či v ruce.

A já jim to nemohla mít za zlé.  

To čím si procházím, že jsem si zvolila cestu abstinence, je pouze a jenom moje záležitost, moje vlastní rozhodnutí a já je nemohu nikterak omezovat. Mají právo na svůj vlastní život. A pokud mě mají rádi, tak stejně se sklenkou, jako bez ní.

Nemohla jsem je nutit ke změně jejich životů, jenom kvůli tomu, že sama abstinuji.

Uvědomila jsem si, že pokud nechci žít svůj nový život v roli oběti, poustevníka, osaměle, bez přátel a rodiny, musím změnit svůj postoj a pohled na alkohol, který je všudypřítomný, a to se nezmění.

Není v mých silách změnit přístup svého okolí, rodiny a přátel k němu. To je jako bojovat s větnými mlýny.

Jediné, co můžu měnit, je můj vlastní postoj k alkoholu, ke společnosti a lidem, kteří ho konzumují.

---

Alkohol má stále můj respekt

I přesto, že se dnes snažím jít svým novým životem s lehkostí, nadhledem, držím se svých pravidel a neházím si zbytečně klacky pod nohy, může přijít situace, která mě dostane a rozseká na kousky.

Křehká hranice mezi abstinencí a závislostí se prolomí a já se propadnu a budu zase hledat cestu zpátky.

Proto, i když se ve své nové roli cítím den ode dne jistější a silnější, nepovoluji a stále na sobě pracuji. Vzdělávám se, volím si pro sebe bezpečná prostředí, říkám NE, když to cítím, a hlavně… mám se ráda ❤︎.

---

Tip pro Vás

Pokud si nejste jistá svými kroky na Vaší cestě abstinence a chtěla byste ukázat směr, vytvořila jsem pro Vás eBook zdarma 5 ZÁKLADNÍCH KROKŮ KE SPOKOJENÉ ABSTINENCI, ve kterém uvádím výběr základních bodů, jako odrazový můstek, ke šťastnému životu bez alkoholu.

Přeji šťastné dny s abstinencí

Vaše Andrea